Weblog pro webmastery a webdesignéry

Třídění tabulek na straně klienta

Jednou z výhod korektně strukturovaného (X)HTML kódu je snadná manipulace s obsahem přes DOM a JavaScript. Stuart Langridge to dokazuje skriptem pro třídění tabulek na straně klienta (Kryogenix.org, listopad 2003). Už před pár lety jsme podobný skript použili v jednom intranetu a od té doby ho považuji za to nejužitečnější, co kdy bylo v JavaScriptu vytvořeno.

Pokud budete chtít Langridgeovo řešení použít pro české stránky, nezapomeňte si ho upravit pro naše datum.

Internet stokrát jinak

Internet může být vším, čím ho kdokoli chce mít. Trhem portálů i prostorem pro slovesnou tvořivost.

Zkuste se zamyslet nad tím, co to je Internet. Klubko drátů? Prostředí? Médium? Nástroj? Prostor? Čert ví. Stejně dobře se můžeme ptát, co je život nebo svět. Přesto se každou chvíli najde někdo, kdo na Internet pohlédne z jednoho jediného úzkého úhlu a kategoricky prohlásí: Toto je Internet. Je takový a takový.

Většinou takové pokusy působí komicky, jako třeba článek Vortály: Přežijí rozmach Internetu? (Lupa, 6.11.03), kde Michal Chleboun suverénním tónem (i když významově poněkud rozmazaně) tvrdí, že: drtivá většina uživatelů Internetu dnes na síť přistupuje přes portály […]. Na nich pokryjí většinu potřeb, které na Internetu mají.

Občas však právě jednostranný pohled naopak přidává další rozměr, inspiruje a nutí k zamyšlením. Příkladem této druhé varianty je pohádka A Fairy, a Low-Fat Bagel, and a Sack of Hammers (A List Apart, 7.11.03), ve které Nick Usborne vypráví o jednom slunném ránu, kdy mávnutím kouzelného proutku zmizí všechny weby firem a organizací.

Proč se mi ten první článek nelíbí, kdežto druhý je mi sympatický? Sám přesně nevím. Snad proto, že Nick svou jednostrannou posedlost textovým a tvořivě komunikačním Internetem nijak nezastírá a nevydává ji za univerzální pravdu, Navíc mne kdysi právě jeho články dovedly k založení emailové Sovy v síti a vidím v něm jednoho ze svých učitelů.

Dropdown menu podle A List Apart

Návod na rozbalovací menu z posledního čísla ALA někomu nepřinese nic nového, jiného možná zmate.

Návodu na vytvoření rozbalovacích (dropdown) menu, který pod názvem Suckerfish Dropdowns napsali pro páteční číslo A List Apart pánové Patrick Griffiths a Dan Webb, nelze na první pohled nic vytknout. Řešení patří z pohledu webových standardů k těm nejlepším, je vysvětleno podrobně a názorně, nechybí ani příklad. Přesto jsem z článku trochu na rozpacích, a to hned ze dvou důvodů:

1. V zásadě nepřináší nic nového. Doba, kdy A List Apart odvážně prorážel cestu praktické aplikaci webových standardů, už je pryč a dvakrát do stejné řeky vstoupit nelze. Kdysi revoluční řešení je dnes normální, obyčejné a publikované na mnoha dalších místech.

2. Předešlé tvrzení se vztahuje jen na vývojáře, kteří webové standardy dobře znají. Přináší tedy článek něco aspoň těm, kteří s kódováním podle standardů teprve začínají? Myslím, že je spíš zmate. Základní příklad je v článku špatně (chybí odkazy na první úrovni menu) a když ho nezkušený webmaster zkopíruje, v prohlížeči bez dostatečné podpory CSS nebo JavaScriptu ošklivě narazí.

   Nezkušený webmaster též pravděpodobně umístí menu o desítkách položek na začátek dokumentu, aniž by přidal odkaz na jeho přeskočení a navíc ho určitě použije na webu, pro který se tento typ navigace nehodí. Výsledkem tedy bude o něco víc špatně přístupných a použitelných stránek paradoxně vytvořených podle návodu z legendárního magazínu o přístupnosti a použitelnosti.