Weblog pro webmastery a webdesignéry

Nedorozumění ohledně žebříčku WebTop100

To jsem se zase do něčeho namočil. Od té doby, co vyšlo najevo, že jsem se podílel na projektu WebTop100, obrací se na mne každou chvíli někdo s nevěřícným klepáním na čelo a ptá se: Jak se mohl ten příšerný web XYZ umístit na i-tém místě? nebo: Firma ZYX se chlubí, že má n-tý nejlepší web, ačkoli je úplně strašný.

Takže přátelé, abychom si rozuměli, žebříček WebTop100 určuje pořadí webů předem daných největších společností ČR. Na ty, které v něm obsadily čelná místa, klidně můžete pohlížete jako na nejlepší ze sta nejhorších a vzhledem k tomu, jak u nás velké firmy přistupují k Internetu, nebudete daleko od pravdy.

Berte si příklad z webů, které vám vyhovují jako zákazníkům, čtenářům a uživatelům. Žebříčky a jejich dezinterpretace ponechejte novinářům.

CSS vlastnost max-width v IE

Rozhodování, zda zvolit pevnou či plovoucí šířku stránky, patřilo ve webdesignu vždy k těm nejtěžším. Přirozenost média velí k plovoucí šířce, špatná čitelnost příliš dlouhých řádků je naopak pádným argumentem pro šířku pevnou. Kdyby existovala v prohlížečích (rozuměj v IE) dostatečná podpora CSS vlastnosti max-width, to by byla jiná…

Zdá se však, že řešení existuje. Objevil ho a v článku Max-width in Internet Explorer (20.8.03) podrobně popsal student Kodaňské university Svend Tofte. Metoda využívá proprietární (leč jinak neškodné) microsoftí expressions. Mňam, už se mi sbíhají sliny na Sovu s plovoucí a zároveň na určitý počet znaků omezenou šířkou. (via Vít Dlouhý)