Přeskoč navigaci

Weblog pro webmastery a webdesignéry

26.10.02

Titulky magazínových stránek (jiný pohled)

Také jsem chtěl napsat článek o titulcích (ať se přihlásí, kdo nikdy nechtěl ;-), a určitě to ještě udělám. Přestože Adrian Holovaty předběhl i mne (a Jakob Nielsen a čtyři kopy dalších jakbysmet), seděl jsem u závěru jeho článku jako opařený. Holovaty nejspíš píše stránky pro vyhledavače, já si stále ještě myslím, že jsou určeny především lidem. Holovaty se ve článku Page titles on news article pages odvolává na Nielsena, ale ubráním se, abych se odvolával na jiné Nielsenovy články a knihy, protože bychom skončili jako rozhádaní vykladači Bible.

Připomeňme si hlavní využití obsahu značky <title> (snažil jsem se seřadit je podle četnosti používání):

Záhlaví stránky
Troufám si říci, že ačkoli je to nejčastější využití značky, nenajde se mnoho čtenářů, kteří by záhlaví stránky sledovali. Přesně to je důvod, proč mnoho tvůrců stránek značku <title> používá neadekvátně. Přesto je třeba těm uživatelům, kteří záhlaví registrují, nabídnout smysluplné informace. V Holovatyho článku najdete téměř všechny (chybí snad jen autor, ale ve zpravodajství nebývá zase tolik významný). Na pořadí zde tolik nezáleží, podstatná je celková délka a oddělovače entit. K délce se vrátím u záložek, a pokud se oddělovačů týče, pak vězte, že by měly být výrazné, ale krátké. Hodí se dvojtečky, středníky, svislítka, pomlčky, lomítka… Holovaty tvrdí, že s dvojtečkami to někdy přeháníme, ale neexistuje užší znak (vyjma svislítka, oproti němu ale dvojtečka nenarušuje střední výšku písmen), a proto se dvojtečka výborně hodí. Jestliže ji chceme použít častěji, musí čtenář pochopit, že tu nevystupuje v syntaktickém významu, ale jako grafická značka (oddělte ji mezerou z obou stran).
Přepínání mezi okny
Tuhle funkci značky považuji za zcela zásadní a určující. Pokud máte otevřeno více oken – a nyní mě prosím neberte za slovo, protože to platí pro přepínání i mezi konzolemi a jinými neokenními rozhraními – pak <title> vystupuje v roli slovního identifikátoru, který musí uživateli dopomoci k rozpoznání obsahu. Pokud zůstaneme na majoritní platformě, pak k přepínání můžete použít tlačítka na systémovém proužku (systray) nebo ikony v přepínači běžících aplikací (Alt+Tab). Zde je naprosto nejdůležitější hledisko délky zobrazeného textu. V přepínači aplikací se zobrazuje 50 znaků, což je dostatečná délka, aby čtenář pochopil, o kterou z otevřených stránek se jedná. Horší je to u systémového proužku – rozměry tlačítka závisí na počtu právě otevřených oken, tudíž zde závisí na délce i pořadí. Ruku na srdce – pamatujete si, co je v názvu článku na každé z otevřených stránek? Já nikoli, proto se většinou rozhoduji podle serverů. Pokud vím, že nějaký článek čtu na Lupě, je to pro mě mnohdy důležitejší pro identifikaci, než název toho článku. A pokud mám těch článků otevřeno více, pak je pro mě důležité, aby název serveru byl co nejkratší, abych i na tlačítcích mohl rozlišit různé články z téhož serveru. Proto je lepší napsat do titulku NYT místo New York Times (ještě hoší je The New York Times, jak se noviny přesně jmenují, protože nikdo nebude hledat New York pod písmenem T). Můžete namítnout, že pět až osm znaků, které se na záložce zobrazí, je dost málo, abyste je plýtvali na název serveru, ale pokud potřebujete více, pomůže vám tooltip nad tlačítkem.
Výsledky vyhledávání
Na výsledkové stránce vyhledavačů se zobrazuje v naprosté většině právě <title>, jeho zobrazovaná délka se liší, ale ve většině případů je opět dostatečná. Ve výsledcích mě obvykle zajímá zdroj informací, který ne vždy dekóduji mezi odkazy. Preferuji tedy snadno identifikovatelné zdroje. Identifikaci uživateli usnadníte právě tím, že instituci, z níž informace pochází, postavíte na úplný začátek – Holovaty, Nielsen i já argumentujeme přehledností (scannability), ale pro mě je ve výsledcích vyhledávání důležitý zdroj (raději budu o washingtonském střelci číst v The Washington Post nežli v The Ontario Herald), nikoli název článku, proto se i tady přikláním k tomu, že název zpravodajského serveru (nebo jeho zkratka) mají být v titulku stránky na prvním místě.
Záložky
Určitě uznáte, že záložky (bookmark, favorite) použijete daleko méně často než otvírání stránek, přepínání nebo vyhledávání. Pro délku popisků záložek na nejčastější platformě platí totéž co pro záhlaví okna. Mně se zobrazilo nejvíce 64 znaků (případně i ikona). Záložky se řadí obvykle podle abecedy, proto by jejich popisky měly být psány podobně jako katalogové lístky v knihovně. Nejlepší orientaci by tu sloužilo tematické členění, jenže tematický pohled neužijeme ani v záhlaví, ani při přepínání – hodilo by se pro vyhledavače pro posílení ratingu, ale jako uživatel bych byl asi velmi na rozpacích, kdybych ve výsledcích na AllTheWeb neviděl názvy článků… Tedy na záložce nakonec asi zvolíme pro obsah <title> opět především název článku, protože v něm by se mělo téma odrazit.

Klíčovou otázkou je, jak čtyři rozličné potřeby skloubit do jednoho řešení. Jistě se v <title> musí objevit název článku a jeho zdroj (název/zkratka magazínu). Pro záhlaví je pořadí lhostejné, pro přepínání je nutné udržet délku do 50 znaků, a pak je pořadí také lhostejné, přes tlačítka systémovéhou proužku je ale tak málo místa, že je těžko říci, zda je užitečnější název serveru nebo název článku. Jasno máme jen u uložených záložek oblíbených stránek – tady je název serveru na první pozici vyloženě nechtěný. Na druhou stranu můžeme se spolehnout, že záložku si člověk neukládá příliš často, takže jí je ochoten věnovat trochu více času. Popisek záložky může uživatel přepsat, záložky si může seskupit do tématických složek a podobně.

Proto můj závěr zní: Největší službu čtenáři uděláte, pokud obsah titulku stránky zapíšete v následujícím tvaru: <title>Zdroj: Nadpis (Ostatní)</title>. Zdroj by měl být co nejkratší – nejlépe 3–5 znaků (MfD, Lupa, Živě, SnM, Pes – to jsou dobré příklady; Mladá fronta Dnes, Svět namodro, Neviditelný pes, Sova v síti – jsou příklady špatné). Rozhodně do titulku stránky nepatří názvy domén – místo holovaty.com rozhodně raději Holovaty, a určitě do nich nepatří ani členy (The New York Times), ovšem s výjimkou Die Bahn (ale i tady bych raději volil zažitou zkratku DB).

Pokud s mým řešením nesouhlasíte, uvítám vaše výhrady v soukromé poště (viz níže). -mrk-

Vložil Martin Kopta v 20:28. Trvalý odkaz

Modrý Zeldman

Když jsem psal předevčírem o tom, že Jeffrey Zeldman přestavuje svůj weblog, ani ve snu mne nenapadlo, co se stane den poté. Nová verze je modrá! Jak je vidět, Zeldman stále ještě umí překvapovat ;-)

Vložil Marek Prokop v 04:02. Trvalý odkaz

Titulky magazínových stránek

Článek o titulcích (míněna značka <title>) jsem se už dlouho chystal napsat, ale Adrian Holovaty mne předběhl. Dokonce dospěl ke stejnému závěru jako já: titulek stránky publikačního webu by měl začínat názvem článku, za kterým může být (např. v závorce) název serveru. Chcete vědět proč? Přečtěte si Page titles on news article pages.

Vložil Marek Prokop v 03:44. Trvalý odkaz

Kdo stojí o kopie

Asi nejsem sám, koho Marek Prokop inspiruje. Dnes do konference o webdesignu poslal příspěvek s ukázkou myšlenkové a textové plagiace jeho stránek jinou firmou. Častěji se stává, že jeden grafik od jiného obkreslí vzhled webu (to se Markovi stát nemůže ;-), ale v obou případech věstí skutečnost, že vás lidé začínají napodobovat o jednom: jste prostě dobří v tom, co děláte. Asi proto má Elvis Presley tolik imitátorů. Stejně jako pro imitátory platí, že žádný nepředstihne krále rokenrolu, platí to i v ostatních činnostech.

Jestliže se něčeho bojím, tak okamžiku, kdy začnu vědomě napodobovat cizí práci. Napodobování je svého druhu rezignace víry ve vlastní schopnosti. Lidé dříve nebo později zjistí, že články opisujete z Guardienu, že grafiku obkreslujete od atelieru Maus Haus a myšlenky od Prokopa – a přiznejme si to – kdo stojí o kopie.

Mimochodem, když firma nabízí zvýšení učinnosti webových stránek, nejdříve mě zajímá, jak si ve svém byznysu stojí. Být druhý je tak potupné. -mrk-

Vložil Martin Kopta v 00:50. Trvalý odkaz

25.10.02

Z výlohy do krámu

Elektronické obchody obvykle vystavují přímo na vstupní stránce několik produktů, aby návštěvníka navnadily k jejich koupi. Je však nákup takto akcentovaného zboží opravdu tak jednoduchý? Jakou cestu musí návštěvník urazit, aby se ke zboží vůbec dostal? Na to se zaměřil výzkum společnosti 37signals, shrnutý do stručné zprávy nazvané Sites that Don't Click. Zpráva má 13 stránek ve formátu PDF a je k dispozici zdarma.

Vložil Marek Prokop v 00:12. Trvalý odkaz

24.10.02

Cesta k weblogu

Blogování není jen zábavou mladých, ale propadnout mu lze v jakémkoli věku. To dokazuje doc. Arnošt Katolický, který založil weblogů už asi pět. Jak se k blogování dostal, v čem vidí jeho význam, výhody systému Blogger a další informace shrnul do článku Moje cesta k weblogu a nám do redakce napsal velmi hezké vyznání:

Prátelé, není tomu dávno, co jsem pro sebe objevil blogging a přiznám se, že jsem totálně chycen. Pořád ještě nemám čas na design, pečuji o obsah téměř 200 www stránek, moderuji 3 el. konference a spravuji 2 usenety. Na mých 73 let je to až až, ale weblog šidit nemíním. Mohu se pochlubit, že se mi podařilo správně "zbláznit" do weblogu pěknou desítku mladých přátel.

Vzpomínám si, že jsem z knížek (nebo to byla skripta?) docenta Katolického studoval asi před dvaceti lety, a obdivuji jeho vitalitu, s jakou se pouští do nových internetových dobrodružství. Přeji hodně úspěchů a hodně následovníků.

Vložil Marek Prokop v 03:59. Trvalý odkaz

Použitelnost a design orientovaný na uživatele

Digital Web Magazinu ještě chvíli zůstaňte a přečtěte si i druhý dnešní sloupek nazvaný Client Centered Design. Peter-Paul Koch v něm píše o rozdílech mezi použitelností (usability) a designem orientovaným na uživatele (user-centered design), ktery mimochodem staví do hezkého kontrastu s designem orientovaným na klienta.

Vložil Marek Prokop v 03:09. Trvalý odkaz

Obchodní cíle a informační architektura

Jeff Lash mi svým sloupkem IAnything GoesDigital Web Magazinu, tentokrát nazvaném The myth of User-Centered Information Architecture zase jednou promluvil z duše. Píše totiž o vztahu mezi zájmy uživatelů a obchodními cíli majitelů webových míst. Jedno bez druhého pro dobrý web nestačí, na jedno nebo druhé se však v praxi velmi často zapomíná.

Vložil Marek Prokop v 03:07. Trvalý odkaz

Sledování webu pomocí PHP

Říkal jsem si, že než půjdu spát, přečtu si na IBM článek Watching The Web, abych se zas něčemu přiučil. Hlavní vývojovou linkou je tu kromě příběhu o programátorovi a černovlásce z vedlejší kóje snaha o sledování změn na stránce, a změní-li se, upozornění na změnu. Ach, ty ženy!

Článek, jakkoli je psaný lehkým a srozumitelným jazykem, díky kterému se naučíte markýrovat výměnu hlaviček HTTP mezi serverem a „klientem“ (totiž také serverem), má zásadní logický problém. Programátor se tu spoléhá na hlavičku Last-Modified, aby brzy seznal, že u stránek generovaných z databáze serverovým skriptem se obvykle nemění. Vtipné je, že stránka, která tutorial nese, neobsahuje hlavičku s informací o poslední změně. Jindy se mění hlavička při každém dotazu.

Programátor zmobilizuje všechny síly a zapojí do akce fingerprint, tedy unikátní součin textu, postavený na funkci MD5. Podobně jako v daktyloskopii otisk prstu slouží fingerprint k bezpochybné identifikaci textu – dva různé texty nikdy nemají otisk stejný.

Některé servery operující s HTTP/1.1 dokonce odesílají přímo hlavičku Content-MD5. Mimochodem, když už jsme se dotkli hlaviček, tak za zmínku stojí i ETag. Tahle hlavička identifikuje entitu v rámci jednoho zdroje. Takže ať přistoupíte k www.server.cz, server.cz nebo server.cz/index.html, pokud se vždy jedná o tutéž stránku, server i přes rozdílné adresy vždy vrátí shodný ETag. Tímhle způsobem mohou identické stránky rozlišovat třeba fulltextové vyhledavače. Ale zpět k otiskům prstů.

Halelujá, hósana, chtělo by se zvolat, že už tedy máme řešení a rozeznáme i měnící se generované stránky. Průšvih ale je v tom, že stačí, aby se v textu změnilo datum a jméno v kalendáři, a změní se i otisk a skript bude stránku považovat za změněnou. Původní záměr je rozumný, ale výsledek je nefunkční, protože zatímco předtím by skript kolikrát u generovaných stránek ani nepoznal, že se změnily, nyní by nám změnu hlásil i když se změní jen datum.

Situace jako uzel. Problém je neřešitelný bez spolupráce sledovaného s fízlem. I tak jde ale o zajímavou a užitečnou hračku. Jestli vás zajímá, jak se zadáním zápolí čeští programátoři, hoďte na to WOKO.

Á propos! WOKO má ještě jednu skvělou vlastnost. Pokud potřebujete jednou za den spustit nějakou akci (třeba automaticky rozeslat skriptem nové vtipy), a je-li vám lhostejno, v kolik hodin k akci dojde, můžete klidně nechat cron-daemon spát, ale zaregistrujte si adresu skriptu do Woka a ono ji jednou za den navštíví, a tím i spustí (pozor ale, aby vám skript nespustil každý, kdo stránku navštíví ;-). -mrk-

Vložil Martin Kopta v 02:47. Trvalý odkaz

Jefrey Zeldman Presents: Redesign!

Jeffrey Zeldman v posledních jednak zasedá u soudu v porotě a jednak postupně přestavuje svůj blog. Zajímavé jsou jeho poznámky, průběžně zachycující problémy, na které při redesignu naráží.

Vložil Marek Prokop v 02:26. Trvalý odkaz

23.10.02

Sova v Reflexu

Nebudete tomu věřit, ale o Sově v síti píše aktuálním vydání Reflexu. Miloš Čermák nepíše, samozřejmě, jen o Sově v síti, ale o weblozích úhrnem. Poté kdy weblogům věnoval nepříliš povedený popovodňový díl Z@vináče online se k novodobým deníčkům vrátil v obsáhlém článku s výhrůžným názvem Blogeři všech zemí, spojte se!.

O Čermákovi je známo, že sám weblogům téměř před rokem propadl, takže jsem se těšil na poučený rozbor fenoménu a neotřelé myšlenky (v tom druhém jsem se poněkud v očekáváních unáhlil). V českém kontextu tak snad poprvé v oficiálních médiích zaznělo (spíše bylo napsáno), že psaní weblogu je svého druhu individuální žurnalistika. Dostupností média se staly weblogy nejdemokratičtějším a nejotevřenějším médiem historie. Nekonformní pojetí individuální žurnalistiky ve weblozích snad poprvé naplňuje ideál svobody tisku a Čermák srovnává nezávislost blogera s vyjmutím z kontroly establishmentu, jakou zažívají autoři papírového samizdatu.

Velmi zajímavý je Čermákův (jak je jeho zvykem, převzatý) postřeh o weblozích coby paralelních publikacích mnoha novinářů pracujících v oficiálních médiích. Už tak docela ale nesouhlasím s myšlenkou, že blogy jsou pro autory populární především proto, že novináři se touží oprostit od svazujícího styleguidu redakčních textů. Sám jsem jednu dobu blogoval paralelně s psaním článků, ale oba typy textů vycházely na titulní stránce vedle sebe – viz 691 zpráviček Lupy psaných mou rukou loni na podzim a v zimě, tedy v době, kdy mi procházely rukou články všech autorů a sám jsem zplodil přes sto vlastních. Místo svobodnějšího formátu nabízím vysvětlení, že weblog představuje jiný žánr než jsou zpráva, reportáž, kritika … prostě článek v magazínu. Proto také v mnoha magazínech najdete weblogy vyřazené z běhu článků, avšak nelze říci, že by se weblogy nějak lišily redakčním zpracováním.

Ale už dost vlastní exhibice. Pokud půjdete kolem stánku, určitě si kvůli článku o weblozích Reflex kupte – Marek v něm má poměrně velkou fotografii, na níž ho Jan Šibík zpodobnil zasmušilého jako správného revolucionáře. No, řekněte, kdo z nás se může pochlubit, že má fotografii od Šibíka. (via Pavel Šimek) -mrk-

Vložil Martin Kopta v 15:19. Trvalý odkaz

Stránky nabobtnaly za uplynulý rok a půl o 15 procent

Také by se tento příspěvek mohl jmenovat „Malá domů“, protože odkazuji na svůj vlastní článek Stránky nabobtnaly o 15 procent ze série měření parametrů webových stránek, jež mi dnes vyšel na Lupě. Před rokem a půl a nyní jsem změřil datový objem domovských stránek 21 českých webů. Z naměřených hodnot vyplývá, že průměrně se domovská stránka přes modem stahuje 41 sekund, což je tří- až čtyřnásobek rozumné doby. Nejobjemnější stránky se stahují 1 minutu 26 sekund. Na vině je nejspíš přebujelá grafika. -mrk-

Vložil Martin Kopta v 14:54. Trvalý odkaz

Ukažte jim zmatené uživatele!

Profesionální webdesignéři si často stěžují, že jim klienti nedovolí realizovat jednoduchý, přehledný, snadno použitelný a přístupný návrh webu a místo toho je nutí do nepoužitelných paskvilů. Přesně pro tyto případy navrhl Louis Rosenfeld několik způsobů, jak klienta přesvědčit o výhodách designu orientovaného na uživatele. Zaujal mne zejména nápad, pouštět klientům videozáznamy frustrovaných uživatelů zmateně bloudících po špatně navrženém webu.

Vložil Marek Prokop v 01:04. Trvalý odkaz

Wired News po deseti dnech

On-line magazín Wired News přežil prvních 10 dní validního XHTML kódu a CSS layoutu. Pokud vás zajímají ohlasy čtenářů, první praktické přínosy, ale i první problémy, které redesign přinesl, sledujte weblog Douglase Bowmana, jeho autora.

Vložil Marek Prokop v 00:40. Trvalý odkaz

22.10.02

Southwest Airlines vs. Access Now

Případ Southwest Airlines vs. Access Now, o kterém jsem referoval před dvěma týdny, dospěl k nečekaně rychlému rozuzlení. Soud rozhodl, že letecká společnost nemusí svůj web přepracovat tak, aby byl přístupný zdravotně postiženým, neboť se prý ADA nevztahuje na webová místa. Rozhodnutí soudu způsobilo v celosvětové komunitě bojující za webové standardy značné rozhořčení. Další informace a ohlasy naleznete např. v News.Com nebo u Marka Pilgrima.

Zajímavé je, že téměř ve stejnou dobu rozhodl federální soud v Atlantě v jiném případu přesně opačně: Judge Rules That Inaccessible Website Violates ADA.

Vložil Marek Prokop v 23:59. Trvalý odkaz

21.10.02

Sympatická konkurence

Nebýt Blogtree, asi by mi unikl weblog Martina Michálka, a to by byla velká škoda. Hezký design, dobře psaný obsah a hlavně téma shodné se Sovou. Konečně tedy máme přímou českou konkurenci a vy, čtenáři, budete mít pestřejší život.

Blogů teď u nás vůbec kvapem přibývá. Podle již citovaného Blogtree je čeština se svými 14 blogy na 11. místě těsně za dánštinou.

Vložil Marek Prokop v 02:09. Trvalý odkaz

20.10.02

Na co se ptáme webdesignérů

Dnes jsem se pobavil nad otázkami, které pokládá e-komerce skvělým českým webdesignérům. Posuďte sami: Jaké jsou nové trendy ve webdesignu? nebo ještě lepší Je webdesign umění?. Jakých odpovědí se můžete od chudáků designérů dočkat na tohle téma? Je to skoro jako otázka na váš vztah k mimozemským civilizacím nebo jako zpracování kulturních zpráv ve zpravodajství České televize.

Bohužel zas taková legrace to ale není. Ty otázky nejenže vypovídají o duchaplnosti toho, kdo je pokládá, ale zároveň věstí cosi zlověstného o vnímání postavení webdesignérů, respektive webdesignu.

V Brně začala výstava k Chalupeckého ceně. Mezi finalisty je i Markéta Baňková, kterou mám rád a navštěvuji její výstavy, ale když si uvědomím, že do finále téhle prestižní ceny se dostala také díky hypertextovému výtvarnému románu Město.html, je mi českého webdesignu líto. Není čas něco s tím udělat? -mrk-

Vložil Martin Kopta v 17:48. Trvalý odkaz

CSS Wiki

Po delším testování byl před týdnem pro veřejnost otevřen web konference css-discuss. Je založen na technologii Wiki, což znamená, že můžete nejenom studovat už nyní dost bohatý obsah, ale též sami přispívat. K dispozici je i přehled novinek ve formátu RSS.

Vložil Marek Prokop v 00:19. Trvalý odkaz

Přečtěte si příspěvky za posledních sedm dní, nebo starší. Chcete-li se odkazovat na konkrétní příspěvek, použijte trvalý odkaz pod ním.

Obsah této stránky je přístupný jakýmkoli prohlížečem, nejlépe však vypadá v prohlížeči, který podporuje novější standardy HTML 4.0 a CSS 2. Pokud čtete tuto zprávu, znamená to, že váš prohlížeč tyto standardy zřejmě nepodporuje. Stránku sice vidíte bez pokročilejšího formátování, avšak s plně přístupným obsahem.