Nechcete se stát senátorem 2.0?

Já vím, americké prezidentské volby už zrovna horkou novinkou nejsou, nicméně o tom, jak Web 2.0 dopomohl Barackovi Obamovi k vítězství, se asi ještě nějakou dobu psát bude. A nejenom psát. Leckde se určitě objeví politici, kteří zkusí nově zvoleného prezidenta USA napodobit.

Marko Zekič v jinak výborném článku Obama zvládl Internet, naši politici zatím ne (Lupa, 25. 11. 08) vyslovil doměnku, že u nás se něco takového hned tak nestane. Prý je to generační záležitost, a dokud staří, tak říkajíc off-line politici neodejdou, nedá se nic dělat. Typický názor založený na přesvědčení, že politici jsou oni, zatímco my jsme my, a že se tyto dva tábory nikdy nemíchají.

Jenže tak to přeci není. Žádný oni z nebe nespadl, nejprve musel být my. A mezi námi je jistě mnoho takových, kteří Web 2.0 ovládají na jedničku. Že u nás nemohou kandidovat na prezidenta? Ano, jistě, ale od toho zde máme volby senátní. Ty jsou velmi individuální, blíží se modelu prezidentských voleb amerických a jak ukázal v roce 2002 Vladimír Železný, dají se mediálně značně ovlivnit.

Další senátní volby budou za dva roky, takže máte na kampaň 2.0 tak akorát času. Abyste se mohli hned pustit do práce, připravil jsem vám jednoduchý to-do list do začátku:

1. Ujistěte se, že vám bude nejpozději v roce 2010 alespoň 40 let. Falešné datum narození na Líbimseti by nejspíš nestačilo.
2. Zavzpomínejte, zda jste někdy něco neukradli, nebo zda o tom alespoň nikdo neví. Web 2.0 může klást na bezúhonnost kandidáta přísnější měřítka, než je v kraji zvykem.
3. Prostudujte si práce Davida Antoše a případně se u něj objednejte na konzultaci. Jste-li David Antoš, můžete tento bod přeskočit.
4. Vyberte si obvod s vysokou penetrací internetu a hned od začátku se na něj soustřeďte. Doporučuji Prahu 11, Prahu 10, Prahu 6 nebo Brno-město.
5. Založte si profil na Facebooku, Linked In, Twitteru, YouTube a vůbec všude, kde ho ještě nemáte.
6. Kupte si web kameru.
7. A dál už by to mělo být snadné, ne?