Weblog pro webmastery a webdesignéry

Jak vytvořit přívětivou vstupní stránku pro Facebook

Když jsem před pár týdny zakládal svůj firemní profil na Facebooku, vytvořil jsem pro něj speciální vstupní stránku (AKA landing page). A protože se setkala s překvapivě pozitivním ohlasem a lidé se mne od té doby ptají, jak jsem ji udělal, sepsal jsem vám podrobný návod.

Nejprve do svého veřejného profilu (neboli Facebook Page) přidejte aplikaci Static FBML:

1. Běžným facebookovým vyhledáváním hledejte static fbml, nebo rovnou klikněte na tento odkaz na stránku aplikace Static FBML.
2. Na stránce aplikace klikněte na Ad to my Page v levém sloupci pod logem.
3. Pokud administrujete více veřejných profilů, vyberte ten, ve kterém chcete vstupní stránku vytvořit.

Nyní si ve svém počítači připravte vstupní stránku v čistém (X)HTML stylovanou buď pomocí in-line CSS (atribut style) u každé značky, nebo externím stylopisem připojeným značkou link. FBML neumí všechny značky HTML, takže se snažte o co nejjednušší kód. Ve stylopisu se omezte spíše na základní typografii (velikost písma, rozestupy odstavců, nadpisy apod.).

Až stránku dokončíte, nahrajte všechny potřebné obrázky a externí stylopis na veřejně dostupný server (nejlépe svůj), vraťte se na Facebook a přidejte svému veřejnému profilu novou záložku:

1. Otevřete si svůj veřejný profil a klikněte na Edit Page v levém sloupci hned pod logem (profilovým obrázkem). Otevře se úvodní administrační stránka.
2. Na administrační stránce najděte rámeček nadepsaný FBML – FBML a klikněte na Edit pod titulkem. Otevře se formulář pro vložení obsahu.
3. Do pole Box Title vložte titulek nové záložky, např. “Staňte se fanoušky”.
4. Do textarey FBML vložte nejprve prvek link odkazující na externí stylopis a hned pod něj HTML kód uvnitř značek body připravené stránky. Uložte tlačítkem Save Changes.
5. Nyní v řadě záložek v záhlaví Zdi svého veřejného profilu klikněte na úplně poslední záložku vpravo (obsahuje znak +). Otevře se roletové menu.
6. V roletovém menu klikněte na titulek, který jste zadali v kroku 3. Přidá se nová záložka obsahující vaši stránku. Pokud ji nechcete mít až na konci, můžete ji myší posunout více doleva.

Nakonec zbývá udělat z nové záložky vstupní stránku pro uživatele, kteří dosud nejsou fanoušky.

1. Vyjděte opět z úvodní administrační stránky svého profilu (krok 1 výše).
2. Najděte rámeček nadepsaný Wall Settings (nejspíš druhý odshora) a klikněte na Edit pod jeho titulkem. Otevře se formulář pro nastavení.
3. Ve formuláři zvolte v roletce Default Landing Tab for Everyone Else svou novou záložku.

A to je vše. Nyní by se váš firemní profil již měl chovat tak, že fanoušci se automaticky dostanou na Zeď, kdežto všichni ostatní na připravenou vstupní stránku. Vyzkoušet si to můžete na profilu mé společnosti PROKOP software.

Doplňování klíčových slov bez diakritiky

Inzerujete-li v PPC systémech AdWords nebo Sklik, asi víte, že byste měli ke klíčovým slovům a frázím ve frázové či přesné shodě doplňovat i verze bez diakritiky. A aby se vám to lépe dělalo, vyrobil jsem vám tento on-line nástroj.

Vytvořil jsem ho v JavaScriptu, který neumím, takže možná nebude fungovat správně. Budu proto vděčný za hlášení chyb v komentářích.

Blbý novinář je nejlepší přítel marketéra

Ve zprávičkách na Lupě (výjimečně nebudu odkazovat a uvádět autora, nechci nikoho urazit) se dočtete, že se botnety starají o 40 procent podvodných kliknutí na reklamu a že 14 procent všech zaznamenaných kliknutí na webovou reklamu je výsledkem podvodu. Pokud už trochu znáte poněkud specifický jazyk autora zprávičky, snadno si text přeložíte do češtiny: 14 procent kliků na reklamu je podvodných a 40 procent z nich způsobují botnety.

O češtinu mi ale nejde, to zajímavé přichází teprve teď: Tvrdí to analytická společnost Click Forensics. Nepřipadá vám to divné. Vydejme se tedy proti proudu času, jak uvedená zprávička asi vznikla.

Jako zdroj uvádí SecurityWorld, konkrétně článek Pavla Housera 14 % všech kliknutí na internetovou reklamu je podvod. Ten má sice radikálněji zavádějící titulek, zato alespoň společnost Click Forensic nijak necharakterisuje. Za svůj zdroj udává americký Computerworld. V něm jsem článek nenašel, navštívil jsem tedy přímo web Click Forensic.

A vida, tady to máme – tisková zpráva Botnets Accounted for 42.6 Percent of All Click Fraud in Q3 2009.

Kromě původního zdroje ovšem zjistíte mnohem závažnější skutečnost. Click Forensic není vůbec žádná analytická společnost, nýbrž firma, která prodává software na údajnou ochranu proti údajně podvodnému klikání. A svůj byznys podporuje tiskovými zprávami, ve kterých plká takové hovadiny, jako že analyzovala traffic v 300 reklamních systémech. Pokud to náhodou nevíte, skoro všechen traffic v PPC reklamě dělají dva, maximálně tři systémy.

Podobnou novinářskou zmanipulovanost, tentokrát plně domácí provenience, objevil včera Martin Hassman. Dramaticky prý roste množství digitálních dat a českým firmám kvůli tomu hrozí datový (sic!) kolaps. A ještě jeden kolaps. A další. Zdroj? Ano, správně, tisková zpráva firmy, která zvláštní shodou okolností umí onomu kolapsu zabránit.

(Upozornění na podjatost: Autora tohoto článku částečně živí PPC reklama a nepřeje si proto šíření fám o tzv. klikacích podvodech.)

Aktualizace 3. 11. 09, 17:50: Inkriminovaná zprávička na Lupě již byla upravena a z Click Forensic už nedělá analytickou společnost.

Jak zvýšit použitelnost stránek o 124 %

V říjnu 1997 vydal Jakob Nielsen zajímavou studii o použitelnosti webového obsahu, jejíž závěry přinášejí i po tolika letech cennou inspiraci.

Testovalo se pět verzí webu. Všechny obsahovaly stejné informace a navigaci, lišily se jen formulacemi a členěním textu. Následující odkazy vedou na jednotlivé verze.

1. Klasický reklamní text. Východiskem byl dlouhý, nárokům čtení na webu nepřizpůsobený text obsahující četné reklamní fráze. Pro potřeby porovnání byla jeho použitelnost stanovena jako nulová.
2. Stručný text. Výchozí text byl zkrácen přibližně na polovinu. Tím došlo ke zlepšení použitelnosti o 58 %.
3. Rozčleněný text. Výchozí text byl rozčleněn pomocí podnadpisů a odrážek. Použitelnost se tím zlepšila o 47 %.
4. Objektivní tón. Subjektivně hodnotící reklamní kecy byly nahrazeny neutrálními formulacemi. Použitelnost se tím zlepšila o 27 %.
5. Kombinovaná verze. Na výchozí text se aplikovaly všechny tři úpravy -- zkrácení, rozčlenění i neutrálně nereklamní formulace. To přineslo celkové zlepšení použitelnosti o 124 %.

Jak se použitelnost obsahu měřila

U každé verze webu se měřilo těchto pět ukazatelů:

1. Jak dlouho uživatelům trvalo nalézt odpovědi na konkrétní otázky týkající se textu.
2. Podíl chybných odpovědí na otázky dle bodu 1.
3. Kombinovaný test zapamatování si informací z textu.
4. Jak dlouho uživatelům trvalo nakreslit mapu webu.
5. Subjektivní spokojenost uživatelů s webem.

<reklama>Na školení psaní pro web, kde o použitelnosti obsahu hovořím podrobněji, jsou ještě 4 volná místa. Školení se koná příští čtvrtek v Praze. Více informací o školení.</reklama>

Neujíždí vám vlak? Tak to je špatné.

Některá odvětví mají obrovskou výhodu: ujíždí jim vlak. Od nástupu internetu ztrácejí půdu pod nohama, procházejí útlumem, krizí, prohlubující se krizí. Všichni je známe — noviny a papírové magazíny, hudební vydavatelství, televize, filmová distribuce. V čem je jejich výhoda?

Trh tato odvětví vede za ručičku jak malé děti. Pomalu a názorně jim ukazuje, co se děje a jak reagovat. Vlak se rozjíždí zvolna a než nabere rychlost, je dost času nastoupit. Jistě, většina začne nastupovat pozdě a spadne při tom pod kola. Někteří nezačnou nastupovat vůbec. Jiní to ale stihnou a získají tím víc, čím budou rychlejší. Ještě jiní včas odhadnou, kam vlak jede, a vypraví svůj vlastní. Ti získají nejvíc.

Komu vlak neujíždí, je na tom mnohem hůř. Čeká daleko od nádraží a libuje si: kdepak mně vlak neujíždí. Až se probere, už tam nebude ani to nádraží, natož vlak.

Už dlouho jsem přesvědčen, že tohle je případ vydavatelů neperiodických publikací, tedy knih. Všimněte si, jak je eroze autorských práv v důsledku stahování hudby a filmů nechává klidné. Pche, hudba, pche, filmy. MY máme knihy. Nám nic nehrozí.

Zapomínají ovšem na jednu podstatnou věc. Hrozba je ve skutečnosti nevyužitá příležitost.

Inspirováno článkem Jiřího Hlavenky Knihy.google.cz – v roce 2030.

Tak nám smazali Hulána, paní Müllerová

Nejprve fakta.

14. 9. 2009 podal wikipedista Kacíř, anonymní specialista na lékařství, mezinárodní vztahy a tenis, návrh na smazání hesla Radek Hulán z české Wikipedie pro nedostatečnou encyklopedickou významnost subjektu. O návrhu se hlasovalo a dne 21. 9. 2009 bylo poměrem hlasů 39:14 rozhodnuto v jeho prospěch. Rozsudek byl vzápětí vykonán. Podle všeho se jednalo již o třetí hlasování, předešlá dvě skončila opačně.

Konec faktů. Následují osobní názory člověka, který sice pro českou Wikipedii nikdy nehnul ani prstem, a nemá tudíž do toho co kecat, jenže…

...si přesto drze myslí, že wikipedisté v tomto případě prokázali větší míru arogance než smazaný subjekt. A to už je co říct. Proč si to myslím? Projděte si znovu hlasy pro smazání v záznamu hlasování. Nachází se tam někde slovo uživatel či čtenář? Napadlo hlasující, že by mohly informace o Radkovi Hulánovi někoho zajímat?

Bojím se, že se z české Wikipedie stala do sebe zahleděná sekta, které jsou uživatelé ukradení. Asi předpokládají, že si lidé Wikipedií listují jako papírovou encyklopedií. Jen v takovém případě by totiž omezování počtu hesel dávalo smysl. Většina ale přichází na jednotlivá hesla z vyhledavačů či externích odkazů. Přicházejí proto, že je předmět hesla zajímá.

Vlastně úplně nejčastěji asi nepřicházejí vůbec. Český web (a česká Wikipedie) stále nejvíc trpí fatálním nedostatkem obsahu a stránku, která neexistuje, nelze ani nalézt. A pokud budou lidé věnovat víc energie mazání než psaní, zůstane to tak i nadále.

Jen pro vyjasnění mých předpojatostí: Radka Hulána moc neznám a nikdy jsem se s ním osobně nesetkal. Jeho publikační činnost není můj šálek kávy, takže ji nesleduji. Nepochybuji ale o tom, že zajímá hodně jiných lidí. Wikipedii jako celek považuji za mimořádně užitečný projekt, který ale dokáže v jednotlivých případech napáchat hodně škody — bohužel tím větší, čím je zbytek užitečnější a tudíž respektovanější. Nevím o tom, že bych znal někoho z hlasujících.

Best practices vs. big ideas

Firma by měla chtít buď perfektní procesy, nebo kreativní lidi. Je chybou chtít oboje. (Dušan Janovský)

Začalo to výše citovaným Dušanovým tweetem. Pak se mě účastníci školení PPC zeptali, co se stane, až se všichni jejich konkurenti naučí dokonale optimalizovat kampaně. Pak Adam Audette napsal SEO “Best Practices” Are Bunk. A pak mne Dušan požádal, ať Adamův článek shrnu v češtině.

Neshrnu, ale trochu si na jeho téma zafilosofuji. Snad to pro jednou přežijete.

Základní myšlenka je jednoduchá: děláte-li něco nejlepším možným způsobem, nejspíš to děláte špatně.

Zní to jako paradox, že ano? Zkuste si tedy nahradit “nejlepší možný způsob” za best practice v obvyklém významu, který mj. zahrnuje, že se jedná o něco,

• co se v minulosti osvědčilo a je tedy staré,
• co je standardizované a tudíž nepřipouštějící zásadnější odchylky,
• co se aktivně popularizuje a je tedy všeobecně známé,
• co se každý dokáže snadno naučit a aplikovat.

Na co se takto charakterizovaný “nejlepší” způsob hodí? Možná na vyřízení žádosti o občanský průkaz. Možná i na jiné úkoly, které se musí dlouhodobě plnit průměrně dobře, ani o fous hůře, ani o fous lépe. Nehodí se tam, kde chcete být opravdu nejlepší.

Třeba v SEO.

Nebo v PPC.

A vlastně v jakémkoli byznysu vůbec.

V protikladu k best practices stojí koncept big ideas. Nápady, kreativita, ochota nabít si hubu. To jsou cesty k vymanění se z průměru a k postupu do vyšší soutěže.

Proto učím SEO, o kterém si část lidí myslí, že už není SEO. Proto na školení psaní pro web věnuji tolik času netextovému obsahu. Proto jsem měl radost, když se mne na školení PPC zeptali, co se nachází za hranicemi dokonalé optimalizace. Ano, to je ta správná otázka a já bych o ní nejraději mluvil celý den, kdybych…

...kdybych nemusel trávit plno času výkladem best practices.

Ono to totiž není tak jednoduché. Best practices jsou základ, který je třeba zvládnout vždy. Ale až je opravdu zvládnete, hoďte je za hlavu a začnete stavět na big ideas.

Jsou vaše stránky Facebook-friendly?

Facebook se stává čím dál významnějším zdrojem návštěvnosti. Odkazy na vaše stránky se v něm mohou šířit i v případě, že pro to sami aktivně nic neděláte. Raději si ale ověřte, zda máte stránky dostatečně Facebook-friendly.

Jestliže uživatel vloží do svého profilu odkaz, Facebook vygeneruje náhled, který se skládá z titulku, obrázku a shrnutí. Někdy je náhled odkazu výstižný a láká ke kliknutí, jindy je ovšem naprosto nesmyslný. Před vložením jde sice titulek a shrnutí přepsat nebo vybrat jiný obrázek, ale skoro nikdo to nedělá. Webmasteři by si proto měli sami ohlídat, aby jejich odkazy vypadaly na Facebooku co nejlépe.

Facebook sám doporučuje použít v sekci <head> textového HTML dokumentu tato metadata:

<meta name="title" content="Titulek stránky" />
<meta name="description" content="Shrnutí stránky." />
<link rel="image_src" href="URL obrázku" />

Meta title je ovšem v praxi zbytečný, protože pokud ho dokument neobsahuje, použije se obsah prvku <title>. Problém může vzniknout, chybí-li meta description. Pak Facebook vybere do shrnutí první text, který je značkou <p> vyznačený jako odstavec a není příliš krátký. Jestliže chybí link rel=“image_src”, nabídnou se uživateli ze stránky všechny obrázky větší než 49×49 pixelů (v pořadí dle velikosti).

Speciální metatagy pro video, audio a jiný multimediální obsah najdete v oficiálním doporučení, náhled textových stránek podrobněji rozebírá Gregg Hilferding v článku Optimizing for Facebook Share Preview. Ten mj. uvádí, že titulek může mít maximálně 100 a shrnutí maximálně 270 znaků.

Chcete-li si mechanismus v praxi vyzkoušet, pošlete tento článek na Facebook :-)

<reklama> Zajímá Vás marketingové využití Facebooku? Podívejte se na Markovo školení internetového marketingu. </reklama>